Mika Hannula je spisovatel, kurátor, kritik a pedaogog. Titul Ph.D. získal v politologii se zaměřením na narativní identity a aristotelovskou etiku. Narodil se ve Finsku, žije v Berlíně a v Naantali (jižně od jižního Finska). Působil jako ředitel Akademie výtvarných umění v Helsinkách, 2000-2005 a profesor uměleckého výzkumu na univerzitě v Göteborgu, 2007-2014. Jeho poslední publikací je Embrace – Analog Experience, the Question of Estetics, and the Idea of Repeating Forwards with the Practice of Painting.

Alice Koubová je výzkumnicí Filosofického ústavu Akademie věd. Zaměřuje se zejména na témata performance, performativity, expresivity, (mezi)tělesnosti, identity, sociality, etiky a metodologie v rámci filozofie performance, uměleckého výzkumu a aplikované filozofie. Dlouhodobě vyučuje na Akademii múzických umění v Praze a dalších uměleckých školách v ČR i zahraničí. Je spolueditorkou kolektivní monografie Artistic Research: Is There Some Method? (NAMU, 2017).

David Kořínek je vedoucí­ Centra audiovizuálních studií FAMU a garant studijního programu. Absolvoval filmovou vědu a estetiku na Masarykově univerzitě v Brně a pracoval jako dramaturg v České televizi. Na Mediálních studiích MU založil obor Digitální média a vedl zde Mediální laboratoř. V roce 2008 spoluzaložil s Federicem Díazem Ateliér supermédií na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, jehož byl do roku 2018 vedoucím. Spolupracuje s nejrůznějšími produkcemi jako režisér. Od roku 2007 je členem umělecké skupiny Rafani, která pravidelně vystavuje v evropských galeriích a institucích. Tvorba skupiny zahrnuje práci s nejrůznějšími médii, od galerijních instalací, přes práce ve veřejném prostoru po videa a celovečerní dokument. Skupina je nositelem řady ocenění. David Kořínek se zabývá teorií pohyblivého obrazu vzhledem k vizuálnímu umění, je autorem odborných textů v uměleckých časopisech a sbornících. Věnuje se také kurátorské činnosti.

Magda Stanová je umělkyně a výzkumnice, věnuje se analýze tvořivého procesu a vnímání umění, teorii fotografie a také na urbanizmus a kartografii zejména z pohledu chodců. Výstupy z jejího uměleckého výzkumu jsou vizuální eseje a přednášková představení. Je autorka dvou knih W cieniu fotografii (2008) a Algoritmy v umení (2015), spoluautorka publikace The Pedestrian’s Venice (2017). Vystudovala obor nové žánry na San Francisco Art Institute a umělecký doktorát na AVU, kde nyní vede Doktorandský seminář.

Michal Rataj je skladatel, performer a sound designer. Je autorem převážně elektroakustické a instrumentální hudby a od roku 2008 vystupuje sólově v autorských zvukových performancích v Evropě i v USA. Vyučuje skladbu a elektroakustickou hudbu na Katedře skladby HAMU a na NYU Prague. Jako stipendista Fullbrightovy nadace vedl výzkum v Centru pro novou hudbu a zvukové technologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley v Kalifornii, další studijní pobyty absolvoval v Londýně či Berlíně.

Marquard Smith je vedoucím MA programu Museums & Galleries in Education na UCL v Londýně a profesorem uměleckého výzkumu na Vilniuské akademii umění v Litvě. Marq je zakladatelem a šéfredaktorem časopisu Journal of Visual Culture, člen představenstva společnosti Arts Catalyst a člen poradní skupiny Inclusive Practice v rámci Wellcome Collection. V nedávné době kurátorsky připravil výstavy „How to Construct a Time Machine“ (MK Gallery, Anglie), „Solitary Pleasures“ (Muzeum Freuda, Londýn) a „Do the Right Thing“ (galerie Titanikas, Vilnius). Jako spisovatel publikoval více než dvacet knih, editoval sbírky a tematická čísla recenzovaných časopisů o umělecké výchově, výzkumu v praxi a archivních impulsech, stejně jako o umělecké, vizuální, materiální a nehmotné kultuře „člověka“ v odbobí kapitalistické modernity. Mezi nedávné publikace patří Research: Practitioner | Curator | Educatorand Decolonising: The Curriculum, the Museum, and the Mind.

Mika Elo je profesorem uměleckého výzkumu a vedoucím doktorského programu výtvarných umění na University of the Arts v Helsinkách. Oblasti jeho výzkumného zájmu zahrnují teorii fotografie, estetiku médií a epistemologii uměleckého výzkumu. Do odborných diskusí přispívá z pozice vizuálního umělce, pedagoga, kurátora a vědeckého pracovníka.

Andrea Průchová Hrůzová je pedagožka a výzkumnice. Spolupracuje s Akademií věd ČR, Univerzitou Karlovou a Ústavem pro studium totalitních režimů. Je zakladatelkou platformy Fresh Eye.  Zájem o oblast vizuálních studií rozvíjí dlouhodobou publikační (European Journal of Cultural Studies, Palgrave Macmillan, Springer Publishing House) a přednáškovou činností. Do českého jazyka přeložila knihy “Způsoby vidění”, “Teorie obrazu” a “Jak vidět svět”. V roce 2019 vydala autorskou knihu “We Have Never Been Earth” (Visual Studies Workshop Press).

Jan Jiřík působí jako redaktor v odborném časopise ArteActa. Jako odborný reaktor spolupracuje s několika nakladatelstvími (Academia, IDU, NAMU). Přednáší na DAMU v Praze. Je členem mezinárodního výzkumného týmu Reclaimed Avant-Garde. Jako dramaturg se podílí na mezinárodním setkání divadel střední Evropy Palm Off Fest.

Filip Suchomel je historik umění a japanolog, v současné době působí jako prorektor pro rozvoj, PR, vědu a výzkum na AMU v Praze. Ve své odborné práci se zaměřuje na výzkum japonského a čínského umění se speciálním zřetelem na otázky kulturní výměny mezi Západem a Východem. Dlouhodobě se věnuje výzkumu sbírek japonského a čínského umění z regionálních muzeí a rovněž z hradních a zámeckých sbírek.